Ček by řekl ,že naše off road závody které se jezdí pod širým nebem, můžou ohrozit jen vrtochy počasí. Skutečnosti dokazují že všechno může býti i docela jinak. Jak známo tak loni ,těsně před závody v Březí obsadili naši Rc supercross arenu ti zafraní frfni. A tak jsme museli závodníky požádat pokud možno, aby si sebou přibalili včelařskou kuklu, protože by se mohlo klidně stát, že po zdejších závodech budou odjíždět s hlavou jako kopačák. Ovšem před závody v Hodoníně byla situace ale daleko složitější, protože okolí zdejší arény doslova olizovali plameny které už několik dní spalovaly vše co jim došlo do cesty. Tentokrát to vypadalo, že si budeme muset přibalit přinejmenším asbestové gatě aby se nám třeba nezačali zapalovat lýtka. Jardu Směřičku jako ředitele celý pátek bombardovali telefonáty zda se vůbec pojede, Jarda všechny ujistil, že fůká na druhů stranu a tak se není čeho bát. A tak za optimálních podmínek a počasí, (poprvé v letošní sezoně, žádná kosa ani hic, k úplné dokonalosti v sobotu snad trochu více foukalo), se zapsalo 22 jezdců, chyběly ale naše špičky a to Marek Schiller, Petr Hartis a Jarda Prokeš, né že by mněli jak se lidově říká,, nasrané v gaťách“ kvůli ohni, ale asi k tomu měli pádné důvody, protože by se jen tak lehce nevzdaly mistrovských bodů. Očekávalo se, že bez těchto es bude mít závod na zdejší dráze, která je specifická svou kratší délkou a krom cílové rovinky se jede prakticky ze zatáčky do zatáčky slabší úroveň. Nevím čím to bylo ,ale všichni jeli jako o život a tak i taková opravná semíčka měli pomali úroveň velkého finále. Ale abych nepředbíhal, po sobotní kvalifikaci bylo pořadí na předních místech Tonda Turek, Filip Jílek a Dušan Vater jun. Tonda měl v semifinále poruch a tam musel absolvovat opravnou jízdu ze které postoupil do finále po dramatickém boji, první čtyři jezdci byli v jednom kole. Po startu hlavního finále a asi prvních deset minut bylo pořadí na špici zcela nezvyklé, než které vídáme běžně v letošní sezoně a to, první Martin Mádr (MMX) a za nim čtyřkolky Milana Dvořáka a Libora Pikala všichni z Olomouce. Náš Filip se mezitím probíjel startovním polem nahoru, ale pomalejší jezdci ho oklepávali jak píšťalku ze všech stran a tak se mu tu zpočátku moc nedařilo. Jezdci na čele ale také chybovali a tak se Filipovi který prokázal své kvality, určitě v tom hrála roli i precizní příprava vozu poloprofesionálním mechanikem Mírou Hošanem, podařilo postupně propracoval až na čelo a závod dotáhnout úspěšně do vítězného konce před Martinem Mádrem a Liborem Pikalem ,kterému jeho monopost 4×4 vydržel tentokrát až do cíle.
V neděli se jel opačný směr na lehce přežehleném povrchu. Počasí bylo ještě příjemnější jak v sobotu protože přestalo fůkat .Nastoupilo21 jezdců. Kvalifikaci zvládl nejlépe jezdec s pravděpodobně nejvíce odjetými závody, protože jezdí od roku tuším 1998 a to Martin Mádr před Tondou a Filipem. K postupujícím semifinalistům se z opravného přidal Libor Pikal který o postup bojoval až do konce s Markem Kovářem jun. Nedělní finále bylo o poznání klidnější, Filip s perfektně připraveným vozem nedal nikomu šanci a opět vyhrál s náskokem dvou kol před jeho pronásledovateli a to Tondou a Martinem Mádrem který se o třetí pozici přetahoval s klubovým kolegou Milanem Dvořákem. Ukázalo se, že zdravé jádro spíše pořadatelů než jezdců v Hodoníně stále žije a tak díky za skvělou organizaci a našim borcům za výsledky. JPS
